Psinka je velmi nebezpečné virové onemocnění psů s vysokou úmrtností (až 80% nemocných zvířat uhyne). Vnímavá jsou především štěňata od 3 do 12 měsíců, ale mohou onemocnět i zvířata starší.
Psi se převážně nakazí vdechnutím viru šířícího se vzduchem. Klinické příznaky onemocnění jsou velmi proměnlivé v závislosti na kmenu viru psinky, věku a individuální odolnosti zvířete. Obecně těžší průběh s vyšším úhynem nemocných psů je u velmi mladých štěňat. Virus se po vdechnutí začne množit ve sliznici dýchacího aparátu a dále se šíří do lymfatických tkání, což bývá doprovázeno prvním zvýšením tělesné teploty (přibližně 3.-6. den po infikování). Toto zvýšení teploty nemusí být vždy zpozorováno. Po následném snížení tělěsné teploty k normálu se po několika dnech projeví druhé zvýšení teploty, které již bývá zpozorováno, poněvadž bývá doprovázeno zřetelným serózním výtokem z nosu, zánětem spojivek a nechutenstvím. V závislosti na šíření viru do trávícího, dýchacího, močopohlavního aparátu, nebo do centrálního nervového systému se rozvíjí další příznaky onemocnění.
Napadení trávícího, dýchacího a močopohlavního aparátu virem psinky bývá často doprovázeno sekundárními virovými a bakteriálními infekcemi. Tato forma onemocnění spolu s formou způsobující zdrsnění a ztloustnutí povrchu tlapek a nosu má při včasné diagnostice a správně voleném léčebném postupu (hyperimunní séra) poněkud příznivější výsledek léčby. U mladých psů, kteří onemocněli psinkou v období růstu zubů, bývá neklamným znamením prodělané psinky typické poškození chrupu – psinkový chrup, který je zažloutlý, poněvadž vlivem onemocnění nedošlo k dostatečné kalcifikaci zubů.
Nejtěžší formou onemocnění virem psinky je napadení centrální nervové soustavy, které vyvolává nejrůznější příznaky poškození CNS – třes, parézy, strnutí krku atd. Výsledky léčby v takových případech nebývají dobré (úmrtnost při této formě psinky je 90%) a i při případném vyléčení zůstávají zvířata různým způsobem trvale postižena.